| Zusammenfassung: | The modern Serbian state (the Principality/Kingdom of Serbia) was created and its territory enlarged gradually during the 19th and early 20th century, in a process of emancipation from the Ottoman Empire, where specific agrarian relations existed based on Ottoman feudalism. Consequently the development of the modern Serbian state proceeded parallel to the replacement of Ottoman agrarian relations with a new type of land ownership, with formerly dependent peasants becoming private owners of the land that they had farmed under Ottoman rule. This led to deep-rooted social changes and even changes in the national culture. For this purpose the paper presents an overview of the creation and the territorial expansion of the modern Serbian state, in the context of the change in the international position of the Ottoman Empire and its social structure. A thorough analysis of the Ottoman agrarian relations in the Balkan regions of the Ottoman Empire is carried out, specifying the changes that occurred during the armed springs of the Serbian peasants -the First and Second Serbian Uprising (1804-1813, 1815). The process of abolishing Ottoman agrarian relations (with the constitution of private land ownership) is treated in detail in the territory of the Principality of Serbia, following the attainment of formal autonomy within the Ottoman Empire (1830) and after gaining independence (1878), including all the international implications. Moderní srbský stát (Knížectví/Království srbské) byl vytvořen a jeho území postupně zvětšováno během 19. a začátku 20. století, v procesu emancipace z celku otomanské říše, kde existovaly specifické hospodářské vztahy založené na otomanském feudalismu. V důsledku této skutečnosti se moderní srbský stát vyvíjel zároveň s procesy nahrazování otomanských zemědělských vztahů jinými formami vlastnictví půdy, v nichž se dříve závislí rolníci stávali samostatnými vlastníky půdy, kterou pod otomanským režimem obdělávali. V článku jsou detailně analyzovány otomanské zemědělské vztahy na Balkáně, zejména pak změny, k nimž došlo během ozbrojených povstání srbských rolníků - během prvního a druhého srbského povstání (1804-1813, 1815). Proces rušení otomanských zemědělských vztahů (a ustavování soukromého vlastnictví půdy) je detailně pojednán na případu Knížectví srbského poté, co dosáhlo formální autonomie v rámci otomanské říše (1830) a po získání nezávislosti (1878), včetně mezinárodních souvislostí.
|
|---|